EU se potácí na pokraji rozkladu

Evropská unie už nějakou dobu připomíná umírajícího pacienta. Řecko se horko těžko vyhnulo Grexitu, pak se Evropa ponořila do migrační krize a do toho se nám ještě možná blíží Brexit. A zdá se, že chleba se bude možná brzo lámat.

Řekl bych, že v Řecku to zkrátka brzy rupne. Finančně jsou na tom bídně a ohlídat celou námořní hranici není v jejich silách. Rakousko se rozhodlo, že takhle už to dál nejde a fakticky spustilo onen "plán B", který V4 navrhovala a Unie vehementně odmítala. Následné "domino" samozřejmě způsobilo, že se imigranti začali štosovat v Řecku. To nemůže vydržet dlouho.

Řekové se samozřejmě vztekají, že je ostatní nechali ve štychu, a hrozí, že začne používat veta. Když budou chtít, můžou klidně shodit ze stolu onu pracně vyjednanou dohodu, která má "udržet Británii v EU", což by znamenalo okamžitý Brexit. Nějaká jednota EU se už ani nepředstírá. Duo Merkelová-Hollande zatím nevyřešilo nic, takže Rakousko už dalo jasně najevo, že situaci bude řešit po svém a nebude se už nikoho na nic ptát. Zároveň ale pohrozilo jiným státům, že by měly přijít o dotace, když nebudou dostatečně solidární. Tomu už říkám slušná bramboračka.

Každopádně si myslím, že rozuzlení se dočkáme poměrně brzy a nebude to hezký pohled. Zima migraci spíš jen tak přibrzdila, na jaře to vypukne zase plnou silou. Podle odhadů by letos mohlo dorazit 2,5 milionu imigrantů, takže si držte klobouky. Balkánské státy brzy pošlou k hranicím armádu, v Řecku přeteče hrnec a pak bude zle. A jelikož si Černého Petra mezi sebou předávají Řecko s Tureckem, tak víme, co můžeme čekat.

Turci jsou velmi dobří, pokud jde o vyjednávání nejrůznějších výhod, ale jinak z jejich strany nějakou horečnou aktivitu asi čekat nemůžeme. Turky momentálně "zajímají" akorát Kurdové, nějaká migrace do Evropy je opravdu nepálí. Samozřejmě že Turecko ty miliony uprchlíků na jeho území jistě stojí značné prostředky, takže nejsem proti tomu, aby mu mezinárodní společenství pomohlo. Ale nejdřív by musely být vidět jasné výsledky. Těch se ale v dohledné době očividně nedočkáme, ať už tomu Merkelová věří sebevíc.

Dluhová krize v Řecku a současná migrační vlna jasně ukázaly, jak iluzorní je jednota EU, když jde do tuhého. Jedni se dovolávali solidarity s Řeckem, zatímco jiní nechápali, proč by se měli skládat na cizí dluhy. Jedni požadují solidární přerozdělování imigrantů, zatímco jiní nechápou, k čemu to bude, když do Evropy míří miliony. Teď už se nacházíme v bodě, kdy státy jako Rakousko rezignovaly na nějaká "celoevropská" řešení, a začaly se zařizovat po svém, zatímco rozhádaní politici se navzájem obviňují, kdo za to celé může.

Netvrdím, že se EU zítra rozpadne, ale i kdyby se nakonec podařilo imigrační krizi ustát, myšlenku nějaké sjednocené Evropy půjde křísit těžko. Příkopy mezi "starými" a "novými" členy jsou příliš zřejmé. Naše země má mnohaletou zkušenost s komunismem a stavem, kdy byla řízena ze zahraničního mocenského centra. Těžko tedy čekat, že budeme nadšení, že se o zásadních otázkách rozhoduje v Berlíně a Paříži. Současná bezradnost Merkelové skepsi ve vztahu k EU jen posiluje.

I když situace v Řecku neskončí výbuchem a EU se z krize nějak vylíže, bude podle mého nutné přistoupit k vytvoření vícerychlostní Evropy. Britové s tím už v podstatě začali. Je evidentní, že názory na to, jak by měla Unie fungovat, jsou mezi některými státy naprosto protichůdné. Přesvědčování nebo dokonce nátlak na tom nic nezmění. A pokud na to evropští státníci nebudou ani teď brát ohled, tak jim to další krize ráda připomene.