Poslanci, nejdůležitější lidé v zemi, berou chudáci tak málo...

Nakonec po mnoha úmorných hodinách a dramatických diskusích si poslanci přeci jen dopřáli platové Vánoce. Ne sice tak hezké, jak to původně vypadalo, ale i 3% jsou rozhodně lepší než drátem do oka. Že se budou zákonodárci hrdlit o peníze nebylo žádné překvapení, nicméně zaujalo mě pár argumentů, kterými se v boji o své peněženky srdnatě rozháněli.

Nejneohroženějším bojovníkem za práva poslanců byl asi Vítězslav Jandák. Ten nějakou skromnost už ani nepředstíral. Řekněme lidu na rovinu, že chceme víc, stejně nás nemá nikdo rád, tak proč se žinýrovat... Zejména důvtipná je ale jeho konstrukce, že je přece vrcholně nespravedlivé, když kdejaký ředitel státního podniku bere statisíce, a přitom jsou to poslanci, kteří jim schvalují zákony, podle kterých se ti páni ředitelé musejí řídit.

Domyšleno do důsledku by poslanci měli být nejbohatšími lidmi ve státě, protože je vrcholně nevhodné, aby nějací občané brali víc, když se přece musejí pokorně sklánět před svými vládci a pány, které si nějakou náhodou zvolil do Parlamentu. Jandák už zřejmě propadl ideji, že veřejnost slouží jemu a nikoli on jí. Jinak by podobný blábol nemohl nikdy vypustit z úst.

Na Jandákovo vystoupení ale navázaly i další hlasy, že platy poslanců prostě nejsou konkurenceschopné s tím, co by si někteří mohli vydělat v privátu. Prostě bohatí lékaři, právníci a byznysmeni mají chabou motivaci se hlásit o práci v Parlamentu, když si platově tak hrozně pohorší. Připomělo mi to jednu scénku ze seriálu Jistě, pane ministře, v níž sir Humphrey vysvětluje, že jeho plat je velice nízký - třeba ve srovnání s Elizabeth Taylorovou.

Pokud odhlédnu od úvahy, jestli bohatí právníci, lékaři a byznysmeni musejí být pro Parlament automaticky přínosem, nezbývá mi než poznamenat, že naše země není vskutku tak bohatá, aby každý poslanec mohl mít příjmy jako Bill Gates. Nikdo nemůže očekávat, že jako poslanec dostane stejně, jako když byl manažerem ve velké nadnárodní firmě.

Na rozdíl od privátu nemusí poslanec splňovat žádné požadavky na vzdělání, praxi, může v Parlamentu spát, požívat lihovinu, a dokonce nemusí na schůze ani chodit. A především poslanci nenesou vůbec za nic odpovědnost. Kvalita poslanecké práce se nedá nijak měřit a nikdo nenese žádnou hmotnou odpovědnost za škody, které nekvalitní zákony můžou napáchat. Lidé bez odpovědnosti ale těžko můžou požadovat astronomické mzdy.

Že někeré poslance nebaví vysedávání na nekonečných schůzích a poslouchání bezduchých projevů u pultíku, to plně chápu. Mě by to taky nebavilo. Ale kolik by za to chtěli brát peněz? Bude je to vysedávání za větší plat bavit víc? A rozhodně nechci slyšet pohádku, že bohatší poslanci budou méně náchylní ke korupci. Na jednu stranu chápu, že poslanec by neměl jít do Sněmovny s vidinou, že bude žít v pastoušce, ale rozhodně by jeho primární motivací nemělo být, že si konečně doma pořídí zlaté kliky.

Diskusi pak ještě obohatil Kalousek pozoruhodnou piruetou, že poslanci si ve skutečnosti snížili plat o 23%! Zvýšení platů o 3% prezentovat jako snížení, to už chce celého muže. Takovýmhle způsobem si snižovat plat, to bych bral klidně každý měsíc.

Poslanci stále naříkají nad údajně nedostatečnou výší svého základního platu, ale už se moc nechlubí tím, že ten pobírá jen pár nebožáků, na které už nevyzbyla žádná funkce v nějakém výboru či komisi, která jim jejich mizernou mzdu o pár tisícovek vylepší. Už takhle stačí, že občany dráždí svým 55 tisícovým platem. Není důvod jim ještě podstrkovat, že většina bere kolem sedmdesáti...

Inu nejsem nelida, klidně poslancům toho tříprocentního Ježíška dopřeju. Ale nebylo by od věci, aby si poslanci občas na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké je to pro některé lidi hospodařit s 16 tisíci hrubého. Pak by si možná někteří na řeči o vlastní důležitosti a nízkém ohodnocení nechali zajít chuť.