Zavedení trestu smrti není řešení

Debata o trestu smrti se rozběhne s železnou pravidelností po nějakém mimořádně hrůzném zločinu, naposledy po vraždě ve Žďáru. V prvním návalu emocí je to pochopitelné, ale pokud zvážím všechny důsledky, žádné velké výhody bych si z jeho zavedení nesliboval.

Hlavní otázkou je, proč bychom ho měli zavést. První odpověď by mohla být z důvodů prevence. V minulosti sloužil hrdelní trest mimo jiné i jako odstrašující příklad, proto také byly popravy prováděny veřejně a za účasti početného publika. Nicméně ani zde bych si žádný zázračný účinek nesliboval.

Podle statistik za rok 2012 je naše země v počtu vražd na 100 tisíc obyvatel mezi premianty s hodnotou 1,7. Tolik vychvalované USA, které trest smrti uplatňují, jsou témeř na trojnásobku s hodnotou 4,8. Takže nemám důvod očekávat, že by se zavedením trestu smrti měla zločinnost významně snížit. Kromě toho na psychicky narušeného člověka nemá hrozba nejvyššího trestu žádný účinek...

Druhým důvodem by mohlo být důsledné uplatňování zásady "oko za oko, zub za zub". K tomu mě napadá pár úvahových bodů:

1) trest smrti oběť k životu stejně nepřivede

2) o většině zločinů máme informace jen z médií, které mohou být neúplné nebo překroucené. Lidé na ně reagují velmi emotivně, ale všechny okolnosti případu musí posoudit až soud

3) plně chápu, že příbuzní obětí přejí pachateli jen to nejhorší, ale zkrátka nemohu souhlasit, aby rozhodoval soudce Lynč. Zejména pokud v tom hrála roli psychická porucha, jako se to stalo ve Žďáru

4) nikdo není neomylný a soud teprve ne. U doživotního trestu existuje - byť často je hypotetická - šance na obnovu procesu. Trest smrti se pochopitelně zvrátit nedá

5) jasných a jednoznačných případů není mnoho. Je otázka, zdali má smysl do našeho práva zavádět takto radikální trest kvůli několika málo odsouzeným ročně, kterým by takovýto trest hrozil. Nehledě na nutnost vyvázat se z řady mezinárodních dohod, které nám jeho zavedení zapovídají

6) není důkaz, který by se nedal zfalšovat. Odběry DNA se mohou kontaminovat, zaměnit nebo podvrhnout. Zejména s přihlédnutím k naší historii nemám ve stát takovou důvěru, abych mu takovýto nástroj dal do ruky. Že teď už máme demokracii a tudíž nic nehrozí, na takovéhle ukolébavky nevěřím. Jsem si jist, že se mezi námi pohybují lidé, kteří by své odpůrce věšeli, mít tu možnost

7) ani v tom proslaveném americkém soudnictví není všechno zlato, co se třpytí. Procesy typu "nevěděl jsem, že si můžu horkou kávou způsobit popáleniny", nebo "netušila jsem, že kočka se nesmí dávat do mikrovlnky", ukazují, že i americké soudnictví dokáže být imunní vůči logice. Tedy jen fakt, že se v Americe něco používá, není důvod, abychom to museli zavést také u nás

8) zásada "oko za oko" se v praxi dá obtížně uplatnit. Úkolem soudu není jen hodnotit následek, ale především příčiny, motivy, reflexi samotného pachatele a jeho možnou nápravu. Vzato do extrému zásada "oko za oko" nerozlišuje, jestli někdo spáchal nájemnou vraždu, jestli někoho zabil v afektu, v záchvatu šílenství, při dopravní nehodě nebo jestli někoho omylem shodil z lešení. Následek je stejný, ale přesto se nejedná o totéž.

V závěrečné úvaze nejdřív trochu odbočím. Setkal jsem se s postojem, že pachatelé jsou v našem justičním systému příliš chráněni. To je pravda. Problém je, že darebákům zejména pomáhají instituty jako je presumpce neviny nebo právo na obhajobu. Díky nim se na svobodu dostalo pěkných pár lumpů. Jenže jejich zrušení samozřejmě žádným řešením není. Mojí pointou je, že žádný justiční systém není dokonalý, protože musí vyvažovat různá rizika. Pokud tedy vidíme jakousi "mezeru" v justici, nelze jít vždy cestou nejmenšího odporu. Jeden problém sice vyřešíme, ale zároveň vytvoříme jiný.

Zavedení trestu smrti tedy není všelék. Případné zisky - tedy že přísněji potrestáme úzkou skupinu pachatelů - budou těžko schopny vyvážit veškerá rizika, která jeho zavedením vzniknou. Nemůžeme očekávat, že by soudy rozdávaly tyto tresty jak na běžícím pásu, šlo by skutečně jen o několik nejzávažnějších případů. Teoretické "zlepšení" výkonu spravedlnosti by tak bylo zcela marginální. Proto nevidím důvod, proč do našeho práva vkládat takto potenciálně rizikový prvek, když se můžeme "spokojit" s doživotním trestem.