Heslo dneška je jasné - honem pryč z EU! Problém je, jestli od vystoupení nečekáme zázrak, který možná nepřijde. Než Bruselu zamáváme naposled, možná bychom se mohli zamyslet nad možnými důsledky, které by takové rozhodnutí mělo.
Na úvod podotýkám, že nejsem žádný fanoušek EU a nemám problém ji za cokoli kritizovat. Kritiku si v mnoha ohledech naprosto zaslouží. Nicméně bych si dovolil nadhodit, že se Bruselu nasazují rohy i ve chvíli, kdy si to úplně nezaslouží. Zcela souhlasím, že EU je neefektivní byrokratický moloch - ovšem to je celkem nevyhnutelné, když ji tvoří státy, které jsou samy neefektivní byrokratické molochy.
Touha zbavit se bruselské byrokracie je silná, ale výsledkem nemusí být, že tu budeme mít víc svobody. Když nás přestane regulovat Brusel, tak se vesele zregulujeme sami. Naši politici regulují s nemenší chutí. Bruselská nařízení jim navíc mnohdy slouží spíš jako záminka, jelikož - jak ukázaly třeba ony slavné balené koblihy - naši zákonodárci jsou mnohdy papežštější než papež. A když se zbavíme Bruselu, naši politici vzniklou mezeru rádi zaplní. Snížit byrokracii se ještě nikomu nepodařilo, to bychom museli zbořit koncept, na kterém celý náš stát stojí, a začít ho budovat úplně od začátku.
Souhlasím, že EU nikdy nemůže být jedním státem, taková tradice je umělá a nemá šanci na úspěch. Nicméně bych si dovolil poněkud rozporovat evergreen o demokratickém deficitu. EP je zcela nepochybně volen přímo občany. Evropská komise je zase "volena" jednotlivými vládami, které do ní vysílají své zástupce. Jourová tam nespadla z Marsu, vyslali jsme ji tam my. O klíčové agendě se pak rozhoduje na nejrůznějších summitech, kterých se účastní prezidenti, premiéři a ministři - tedy všechno volení zástupci.
Ať se to komu libí nebo ne, mám za to, že nějakou platformu, na které by státy řešily věci společného zájmu, prostě potřebujeme. Aby každý stát musel mít všechno pokryté bilaterálními smlouvami systémem "každý s každým", to mi jako ideál také nepřipadá. Ne každá harmonizace je dobrá, ne každá ale musí být i špatná. Ano, kompromisy to nejsou jednoduché a snadno stravitelné, ale lze se kompromisům v mezinárodních vztazích vyhnout?
Když ukážeme EU záda, čeká nás klíčový problém - udržet se na společném trhu. To by mimo jiné znamenalo, že bychom stále museli z části dodržovat evropskou legislativu. Museli bychom stejně dodržovat podmínky, které EU pro společný trh nastaví - ovšem už bychom neměli možnost mluvit do jejich tvorby. Navíc naše vlády se při vyjednávání v rámci EU nikdy moc nevytáhly, takže bych si nedělal iluze, jaké podmínky bychom si dokázali při vystoupení dojednat.
Neměli bychom zapomínat na jednu věc - my nejsme Británie. EU má enormní zájem ji udržet uvnitř, nás se ale zbaví ráda. Možná ještě stylem: "A ještě si s sebou přibalte Poláky, Maďary a Slováky, a ať už jste pryč". Západ na nás rád hledí skrz prsty, jsme pro něj stále ještě jakási divoká země, kde žijí lvi. Německo před námi bránilo svůj pracovní trh do poslední chvíle, i když si to samotní zaměstnavatelé nepřáli. Český/polský instalatér jsou stále terčem, do které se politikům vyplatí trefovat. Czexit by se logicky mohl stát záminkou, aby se Západ zbavil levné pracovní konkurence z východu jednou provždy.
Nehledě na možnost, že mimo EU bychom se stali méně zajímavými pro zahraniční investory. Stejně tak naše diplomatická síla by tím nijak nevzrostla. Suverenita je hezká věc - pokud se nacházíte na osamělém ostrově uprostřed oceánu. V globalizovaném světě potřebujete strategické partnery, kterým samozřejmě musíte mít co nabídnout. Jako malý izolovaný stát bychom byli mnohem méně žádoucí nevěstou než jako členové stále ještě celkem solidního klubu. Jak už jsem podotkl - prostě nejsme Británie.
Závěrem už jen následující úvaha - rozumím tomu, že většina lidí odmítá politiku Merkelové. Ale je to důvod hned teď vystupovat z EU? Merkelová tam po volbách dál vládnout nemusí, Czexit už ale vrátit nepůjde. Katastrofické scénáře, do kolika měsíců Evropa zanikne, přenechám jiným. Pro mě je podstatné, že k nám se žádní uprchlíci nehrnou a rozhodně to nevypadá, že by se na tom mělo cokoli změnit. Imigranty a Merkelovou si logicky budou muset vyřešit voliči v Německu, my jejich rozhodnutí svým úprkem z EU nijak neovlivníme. A pokud si někdo myslí, že když se zbytek Evropy ponoří do chaosu, tak my si tady budeme vesele žít za plotem, tak to pokládám za velmi naivní.
Pokud bych si mohl vybrat, tak bych volil vícerychlostní Evropu. Kdo se chce integrovat těsněji, může. Kdo nechce, nemusí. Takováto varianta by se mi zamlouvala víc než nekonečné filosofování o tom, že se EU "musí" rozpadnout. Netvrdím, že je to ideální řešení, ale za ideál nepovažuji ani snahu se co nejvíc od světa izolovat.
