Řecká Syriza se rozhodla, že své zemi definitivně podřízne větev

Tsipras se rozhodl populisticky schovat za "vůli lidu", jelikož má možná pocit, že s řeckým "NE" v zádech bude mít silnější vyjednávací pozici. Nějak mu nedošlo, že se tím ocitá zcela mimo realitu.

Představitelé EU sice donekonečna omílají fráze, že jsou vždy připraveni jednat, ale faktem je, že dnes Řekům vyprší záchranný program. Kdy země zbankrotuje a opustí eurozónu pak fakticky rozhodne ECB, jelikož ta bude jediným zdrojem financí pro řecké banky. Jakmile utáhne kohoutky i ona, je konec. Řecká vláda sice uvalí omezení na pohyb kapitálu, ale to nepomůže na dlouho. Jakmile přestanou peníze obíhat, ekonomika se zadusí.

Nabízí se otázka, jestli je Řekům dostatečně srozumitelné, jaké důsledky by mělo jejich "NE" pro ně samotné. Dovolávat se suverenity lidu jde těžko, když jde o závazky státu. Sotva si lze odhlasovat, že se dluhy neplatí, když jste zároveň závislí na mezinárodní finanční pomoci. Sice můžou další úsporná opatření odmítnout, ovšem tím se zároveň pošlou do insolvence, která si tvrdá opatření stejně vynutí. Ekonomickou realitu nelze změnit žádným hlasováním.

Můžeme sice uznat, že bankrot je pro Řecko nakonec nejčistším řešením, a že je v podstatě dobře, když to konečně takhle rozsekli, ovšem obávám se, že takhle tamní voliči neuvažují. Řekové nejspíš doufají, že se zbaví nepopulárního šetření a zároveň si podrží euro. EU se zalekne hlasu "lidu" a dluh jim prostě odpustí nebo je bude dál financovat, aniž by se muselo škrtat. Zkrátka se podaří namalovat kulatý čtverec.

A mám obavu, že řecký pokus není úplně bez šance. Bez ohledu na to, co celou dobu říkali na veřejnosti, drželi unijní politici Řecko celé roky nad vodou. Všichni vyvíjejí enormní úsilí, aby z eurozóny neodešlo. Prásknutí dveřmi nepatří mezi nástroje evropské politiky. Nechat zemi platící eurem padnout na dlažbu by si žádalo odvahu, ale ta bohužel k výbavě evropských politiků nepatří. Nakonec by mě tolik nepřekvapilo, kdyby EU Řecko dál financovala, i když to žádné reformy nepřijme. Byl by to samozřejmě velmi nebezpečný precedens, který by připravil EU o poslední zbytky důvěryhodnosti.

Momentálně se politici patrně upínají k naději, že Řekové vystrašení hrozbou bankrotu budou nakonec hlasovat "ANO", což by umožnilo zase otevřít penězovody, aniž by došlo na nejhorší. Juncker teď hodil Tsiprasovi další záchranný kruh, v podobě už asi sto padesátého kompromisního návrhu, přičemž řecký premiér ho prý zatím "zvažuje".

Otázka je, co se tím vyřeší? Buď Tsipras na poslední chvíli ustoupí a kývne na reformy - a následně se mu rozsype vláda. Nebo neustoupí, a pak už bude záležet jen na výsledku referenda, jestli svým "NE" pošlou Řekové zemi k bankrotu nebo svým "ANO" Tsiprase do opozice. Každopádně Syriza teď hraje vabank, a tím své zemi rozhodně nijak nepomáhá. Pokud bude i nadále slibovat světlé zítřky, čeká občany tvrdé setkání se skutečností. Drachma totiž už zlehka klepe na dveře...