Jsme šťastná země. Bohatství se tu rodí prostým rozhodnutím vlády. Zkrátka se rozhodne zvýšit minimální mzdu a rázem se všichni mají lépe. Peníze, které takové zvýšení bude stát, rostou volně na stromech. V žádném případě se nemůže stát, aby to pocítil zákazník na rostoucích cenách. A stát samozřejmě naprosto nezištně neočekává, že by z vyšších mezd vytáhl také vyšší odvody...
Jen pro pořádek, nejsem proti tomu, aby minimální mzda v nějakých rozumných mezích rostla, ale rozhodně se z ní nesmí dělat politická hračka. Fascinuje mě, že si vláda dává jakýsi "pionýrský" závazek, že za jejího panování musí minimální mzda dosáhnout 40% té průměrné. Následky, které opakované skokové zvyšování bude mít, vládu patrně nezajímají. Ta má svá směrná čísla, přece pořád občanům slibuje, jak se o ně postará, tak se musí činit, že? Po nás potopa...
Pokud jde o alimenty, tak bohužel navržené opatření je vlastně přiznáním státu, že nedokáže vymoct vlastní rozsudky. Takže se teď o dlužné alimenty šábnou všichni daňoví poplatníci. Když je nedokáže donutit platit teď, tak po převzetí jejich dluhů z nich nevymůže taky vůbec nic. Pouze opět jen pomůže těm, co neplatí, na úkor těch, co platí. Rada je jasná - vyhýbejte se alimentům, co to jde, stát to za vás rád zatáhne!
No a po těchto dárečcích se už můžeme těšit, co si pro nás paní ministryně připraví s reformou důchodů. Pravděpodobně se dozvíme, že všichni budeme odcházet co nejdříve a budeme jej pobírat co nejvyšší. V naší zemi se totiž dějí ekonomické zázraky.
Toho bohdá nebude, aby nás Syriza ve slibování předběhla!