Mnoho důvodů k optimismu teď na Ukrajině nevidím. V pátek jsem četl rozhovor s Tomášem Vlachem z Člověka v tísni a bylo to značně neveselé. Ukrajinští dělostřelci jsou nezkušení, takže místo pozic rebelů občas trefí nějakou tu civiliní budovu nebo nemocnici. Kyjevská vláda si brance příliš nevybírá a na nějaký výcvik není čas. Armáda nemá žádné jasné velení, často tu existují různé paralelní stuktury, kde pravá ruka neví, co dělá levá. Na straně rebelů to není o nic lepší.
Předseda doněcké vlády Alexandr Zacharčenko se prozměnu pochlubil, že mu dorazilo 1200 bojovníků, kteří se připravovali v Rusku. Což by bylo těžko možné bez souhlasu Moskvy. Těžko tedy může někdo tvrdit, že Rusko rebely nijak nepodporuje. Jen nevíme, jestli jim kromě útočiště poskytuje i zbraně munici a tak dále. Tím se zatím na tiskovce nikdo nepochlubil. Ostatně Putin nejdříve tvrdil, že na Krymu nepůsobili žádní ruští vojáci...
Ukrajina zkrátka hoří ze dvou stran. Z jedné přikládá Kyjev a jeho bojůvky z Pravého sektoru, které se nehodlají nikomu podřizovat, z druhé Ruskem podporovaní rebelové. Tenhle požár težko může uhasit jeden humanitární konvoj, který (snad) Kyjev už úspěšně zkontroloval a pustí ho do země pod vlajkou červeného kříže. A pokud Jaroš naplní své hrozby a potáhne na Kyjev, přibude nám ještě třetí požářiště. Pěkně všichni proti všem...
Ve válce totiž není důležité se zúčastnit, ale vyhrát...