Donald Trump vyhrál volby, a už se nám všude vyrojily bombastické reakce, jak odteď bude v USA všechno skvělé a úžasné. Jako kdyby se otevřela nebesa a sestoupil mesiáš. Otázka je, jestli i za pár let bude pořád co slavit.
Pár precedentů z minulosti tu máme. S nástupem Obamy se kdysi pojila stejně bombastická očekávání, která ovšem zůstala očekáváními. Nyní vyčerpaný Obama úřad opouští, a jeho nejvýraznějším odkazem možná bude to, že byl v USA prvním černošským prezidentem. I Obama měl své úderné heslo "Yes, we can" a také sliboval restart vztahů s Vladimírem Vladimírovičem. Kde ty loňské sněhy jsou, že?
Stejně tak se nabízí paralela s Brexitem. I tady výsledek neodpovídal průzkumům, a i tady je spojen s neuvěřitelnou, možná až extatickou nadějí, že od této chvíle bude všechno jinak. Po vyhlášení také zaplavily internet nadšené komentáře, že EU je mrtvá a "elity" dostaly ránu z milosti. Reálně se ale doteď nezměnilo nic, Brexit odpočívá u ledu, samotní Britové se handrkují, kdo je vlastně oprávněn článek 50 aktivovat. Důsledky této události se dozvíme s odstupem několika let. V případě Trumpovy vlády tomu bude nejinak.
Trump se stal symbolem odporu proti "establišmentu", což samozřejmě s sebou nese řadu potenciálních problémů. Jednak budou lidé požadovat změny a budou je chtít rychle, jenže jak už zjistil dříve Obama - o změnách je snazší mluvit než je prosadit. Trump navíc nasliboval v kampani kdekomu kdeco, takže když teď dojde na reálnou politiku, mohou voliči postupem času zjistit, že ze slibů zase nic nebude. Moment očekávání může plynule přejít v moment zklamání.
Předně si bude muset novopečený prezident konečně vybrat, jakou politiku bude dělat. Jeho argumentace někdy oscilovala mezi liberalismem a izolacionismem, což lze v praxi skloubit těžko. Také vyhrocený styl kampaně bude načase odložit. V povolebním projevu se Trump najednou naladil na státnickou notu, Clintonovou už neposílal do vězení a hovořil o nutnosti se sjednotit. Napadá mě ovšem otázka - bude státnický Trump pro své voliče ještě tak přitažlivý? Nezačne najednou působit jako ti představitelé "establišmentu", proti kterým tak vyhroceně bojoval?
Stejně tak si bude muset ujasnit, jaké chce vztahy se světem. Vyhrožovat cly možná není dobrá metoda, jak si USA mají získat ve světě respekt. Rovněž na nějaké srdečné objetí s Ruskem bych si moc nevsadil. Obě země mají ve světě rozdílné zájmy, což bude pro vzájemné vztahy rozhodující. Samozřejmě pokud by USA nehodlaly rezignovat na svou pozici světové velmoci.
Trump, jako už mnoho politiků před ním, sliboval změnu. Otázka je, jakou změnu kromě svého nevybíravého slovníku může nabídnout. Systém vládnutí je logicky vymezen nějakým systémem, který ani prezident nemůže převrátit podle svého přání. A pokud by začal zuřivě točit kormidlem na všechny strany, výsledkem bude akorát chaos. Samozřejmě každá výměna politické garnitury s sebou nese změny, ale nechápu, proč se zrovna s Trumpem pojí tak zázračná očekávání.
Diskuse o amerických volbách se vedla stylem, jako kdyby jejich výsledek měl určit, jestli zeměkoule vybuchne. Já od Trumpa nečekám víc než od jakéhokoliv jiného politika, který hodně slibuje, a teď bude mít co dělat, aby něco z toho splnil. Možná mě Trump příjemně překvapí. Na zázraky a mesiáše ale nevěřím.
