Vážně máme věřit, že nám euro přinese světlé zítřky?

Prezident Zeman svým tradičně svérázným způsobem oživil debatu o přijetí eura. Nepochybuji o tom, že někteří exportéři se na euro těší víc než na Vánoce, ale těžko můžeme celou záležitost uzavřít s tím, že když je to dobré pro exportéry, tak to prostě musíme mít. Jejich argumentace je samozřejmě dobře známá a srozumitelná, ale přijímat euro jen proto, abychom pomohli jednomu sektoru ekonomiky, nedává smysl.

Hned první problém by představoval handl o to, s jakým kurzem bychom k euru přistoupili. Záhy by se to zvrhlo v souboj různých lobby, které by bojovaly za kurz podle svých představ. Velkou naději na rozumný výsledek to nedává.

Mimochodem, bývalá členka rady ČNB Eva Zamrazilová nedávno prohlásila, že z pohledu kupní síly by kurz koruny mohl být i pod 20 korunami za euro. Exportéry z takového prohlášení patrně polila hrůza, ovšem je zcela relevantní se ptát, jestli by kurz naší měny měl spíš ladit s výkonem ekonomiky, nebo jestli ho máme "podseknout", abychom vyšli vstříc exportérům. V každém případě vládu čeká pořádná bolest hlavy, až se bude snažit vynalézt takový kurz, který by uspokojil aspoň někoho.

Ještě větším problémem než samotný kurz je fakt, že euro je zkrátka záležitost politická, nikoliv ekonomická. Můžeme to sledovat prakticky v přímém přenosu už od vypuknutí řecké krize. Spíš než unie "měnová" je to nyní unie "dluhová". Přijetím eura na sebe bereme záruky za cizí dluhy. A to nejen současného Řecka, ale i kohokoliv dalšího, kdo se v budoucnu dostane do problémů.

EU se s Řeckem přetahuje o to, kdo si z posledního kola schůzek odnesl palmu vítězství, a my se zatím můžeme radovat, že se tohohle licitování zatím nemusíme účastnit. Pokud ale euro přijmeme, pojedeme v tom společně s ostatními. A za sebe nevidím důvod, proč bychom zrovna my měli házet do placu nějaké záruky za předlužené jižní křídlo eurozóny. Tak bohatá země skutečně nejsme.

EU si sice už poněkolikáté schválila nějaká pravidla omezující zadlužování, ale jelikož dřív se na to vesele kašlalo, není nikde záruka, že fiskální pakt něco skutečně změní k lepšímu. A pokud Unie nedokáže vymoct svá vlastní pravidla na krocení dluhů, nemá smysl euro přijímat. Byl by to skok do neznáma, který by nás mohl přijít draho.

Současné osazenstvo ČNB není žádná výhra, ale věčně tam sedět nebudou. Tudíž hrnout se do náruče ECB není opravdu nutné. Ovšem Zemanův nápad vystřídat příznivce slabé měny příznivci eura je tak trochu z deště pod okap. Zatím je pro nás výhodnější zůstat venku a měnovo/dluhovou integraci přenechat jiným.